Pražský mezinárodní maraton 2017

Reportáž ze závodu

Po delší závodní odmlce jsem se rozhodl zpříjemnit si jarní připravu pravidelným Pražským maratonem. I když mě nedávná zlomenina žebra dosti přibrzdila v tréninku, na závod jsem se i tak velmi těšil, jelikož maraton v pražských ulicích s parádní diváckou kulisou se nedá nechat ujít. Závod jsem si šel hlavně užít ne s žádnými přehnanými ambicemi, jellikož to byla po dlouhé době má nejdelší zaběhnutá vzdálenost.

Startovní výstřel spojený s klasickou smetanovou symfonií Vltava už je mezi běžci legendární. První kilometry se ukrajují vždy jednoduše podle plánu, počasí přeje 14 °C a pod mrakem. Klasický první část, kdy se kolem libeňského mostu vracíme přes Karlín zpátky na Staromák je v pohodě, ale začínám pociťovat nestandardní tlačení na stehnech.... po pár dalších kilometrech v "nuselské smyčce" musím sundat legíny, hrozně škrtí a nemůžu skoro hýbat nohama. Naštestí mám i šortky, takže běžím dále jen v nich. Převlíkání za keřem mi ubírá dlouhých 5 minut. Nohy už se moc nechtějí okolo půlmaratonu moc pracovat, asi se utavili příliš kompresními legínami.

Klasická otočka na 28. km u Smíchova je už pro mě vždy symbolem krize a přebíhání mostů sem a tam moc nepřidá. Přidávají se křeče a na občerstvovačkách po 2,5 km vždy trošku protáhnu lýtka, jinak se nechtějí hnout.

Nakonec bojovně a se zátopkovým zarputilým výrazem probíhám Pařížskou, kde ze mě už vše padá a nohy přetínají cílovou čáru. Nakonec to není bůhvíjaký čas, ale alespoň ani úplná blamáž, když vemu v úvahu trable během závodu to není a čas pod 4 hodiny jsem splnil.

Musím říct, že závod je pro znamením, že musím více zapracovat na tréninku, na objemu především....

Určitě se uvidíme příští rok...

Honza Martyčák

Fotografie