Valachia Run 2015

  • Datum konání: 3. října 2015
  • Trasa: Ultra, 102km
  • Složení expedice: Lukáš
  • Umístění: 5. místo za 12:17
  • Oficiální stránky závodu

Reportáž ze závodu

Celý tento rok je ve znamení nemoci, pracovních komplikací a hlavně horka, které mě vždy totálně odrovná. Díky nemoci a zraněnému kotníku jsem musel zrušit týden před odjezdem hlavní akci roku, Ultra Trail du Mont Blanc. Na tuhle akci jsem celý rok makal a vše se rozplynulo díky pracovní únavě a podlehnutí nějaké viróze. Jo mrcha pěkná a štve mě to stále.

Ale co nás nezabije, to nás posílí, a tedy rychle jsem po odeznění nemoci hledal možnost jak se zlikvidovat a jak si napravit reputaci. Na internetu jsem našel akci v krajině, kde jsem žil a co mám proběhanou, na Valašsku. Akce se jmenovala Valachia Run a s termínem konání 3. října 2015. Délka závodu 102km s pozitivním převýšením cca 3500m, tedy super a hned jsem se přihlásil.

Jen tedy nic jsem neočekával, neboť nemoc mě totálně vyštavila a cíl = doběhnout a udělat si radost. Počasí mělo být na celou dobu trvání závodu překrásné a doopravdy jsem se už dlouho takhle netěšil. Krajinu znám a jel jsem si to užít.

Start závodu byl ve Vsetíně o půlnoci. Zbožňuji tyhle časy, ochrápaný a nejraději bych ležel v pelechu, ale zase doběh za světla a to svítání na hřebenu, nádhera. Trasa vedla ze Vsetína na Jahodný, na Žarý, přes Filku do sedla Radošov a dále do údolí Kychová na Papajske sedlo, Krkostěnou, Kohůtka, kde byla první občerstvovačka, pěkně velký usek bez jídla. Z Kohutky cesta vedla přes Portáš, Malý Javorník, Stracenec a Velký Javorník. Po Velkým Javorníku k hotelu Fran, kde byla další občerstvovačka. Z hotelu Fran dále přes Lemešnou, Makovský průsmyk, Třeštík, kde byla občerstvovačka. Z Třeštíku přes Vysokou, Benešky, Soláň, kde byla občerstvovačka. Ze Soláně cesta vedla přes Tanečnici, Lušovku na Ptáčníci a dále na chatu Vsacký cáb, kde další občerstvovačka. Trasa dále pokračovala přes Lysný a až do Vsetína. Tedy fakt krásná trasa, jen měl jsem strach, že kondice je po nemoci totálně v háji.

Start a zase jako vždy magořina, rychlé tempo, ale co už. Běžel jsem s první skupinou. Naštěstí cca po 5km se už běželo do kopce, kde se to pěkně roztrhalo a běžel jsem sám a na pohodu. Dyť mě čeká celá noc. Hlavně svítil měsíc a bylo to super.

Jo ale při seběhu z Jahodného jsem si lehce zvrtl bolavý a vyléčený kotník. Bolest a domění, že zase závod pro mě končí. Ale co kašlu na to a zkusil jsem to rozběhnout, lehce něco křuplo a kurnik šlo to a bolest odezněla. Tedy běžel jsem dále, ale opatrně a z kopců jsem běžel na půl plynu.

Byla krásná zima, pěkně foukalo a hvězdy s měsícem svítily a běželo se fakt dobře. Za chvilku jsem byl v Kychové, kde to znám nazpaměť a vypl jsem čelovku a vychutnával běh do kopce za svitu měsíce. Po výběhu na Krkostěnou jsem běžel na pohodku a trasa krásně utíkala. Následovala Kychová a první občerstvovačka, polívka a čaj a huš dále, čekal mě nádherný hřeben Javorníků a tedy hurá do toho.

Běželo se fakt dobře, nechápal jsem, jen vítr a zima, ale nádherně. Pro mě v nečekaném čase cca kolem pěti hodin jsem byl na Franu na Kasárnách. Cestu mezi Franem a Třeštíkem jsem šel jen jednou, ale pamatoval jsem si nekonečný hřeben s profilem nahoru a dolů. Jo měl jsem dobrého pamatováka, nekonečný úsek, ale začalo svítat a bylo to super. Jen nastala krizovka a nebyl jsem schopen pořádně běžet. Kousek před Třeštíkem mě doběhl Tomáš Hlaváč a nemohl jsem se zaháknout. Naštěstí Třeštík, kde jsem do sebe hodil gel, polévku, prostě vše co přede mnou neuteklo jsem sežral.

Další trasu jsem znal s běžek a z běhu, tedy věděl jsem o výběhu na Vysokou a pak už jen zvlněný povrch. Do kopce to šlo najednou perfektně a až na Soláň jsem běžel skoro na plno, prostě na pohodu a pohoda dále pokračovala. Kousek před Tanečnicí jsem doběhl Tomáše, chudák vypadal tak jako já před 20km. Následovala super občerstvovačka na Vsackém Cábu, kde jsem do sebe hodil polévku, nemělo cenu spěchat, čas super a počasí překrásné.

Od Cábu jsem dále běžel s Tomášem, kterému se udělalo lépe a začali jsme to i přes nové bolesti břicha a celkovou únavu pěkně drtit. Sem tam čas pod 5 min/km, no nechápal jsem, ale běželo se dobře. Jen trasu jsem neznal, a už jsem očekával jen běh po rovince či z kopce. Jo prdlajs, těch kopců bylo dost a stále a nekonečné.

Na poslední občerstvovačce na Janovských pasekách, kde jsme se Tomem domluvili, že dáme celkový čas pod 12 hodin a 30 minut. Tedy cíl byl a makali jsme, co to dalo. Naštěstí po chvilce už následoval jen seběh do Vsetína a pak běh městem a cíl.

Výsledný čas 12 hodin a 17 minut a doběhli jsme na celkovém 9. místě a já skončil na 5. místě v kategorii. No pro mě vůbec neočekávaná věc, neboť jsem do závodu šel s tím, že chci jen doběhnout. Moc děkuji Tomášovi za to, že mě pěkně vyburcoval, moc díky Tome. Výsledek byl pro mě hlavně úžasný po tom celém roce, co stál fakt za prd.

Hlavně jasné díky patři klukům od The North Face za výbavu, tedy boty Ultra Equity, v kterých se běželo zase perfektně. Děkuji zase za batoh, neboť je fakt úžasný. Celou dobu jsem běžel ve větrovce a perfektní. Tedy kluci moc děkuji za výbavu a omlouvám se za bídný průběh sezóny. Snad jsem si smůlu už vybral.

Co dál, rok je v háji díky nemoci a práci, ale plán je EKUT a Pražská 100. Uvidíme, jak se poběží. Únava z práce a celkové vyhoření je stále znát a tedy dokončit a vše zpravit příští rok.

Lukáš

Fotografie