Horská výzva Jeseníky 2015

  • Datum konání: 10.-11. dubna 2015
  • Složení týmů: Lukáš s Pavlem a Honza s Klárou
  • Umístění: 6. místo za 9:15:43 a DNF
  • Oficiální stránky závodu

Reportáže ze závodu

Očima Lukáše

Tak zase platí pravidlo, nikdy neříkej nikdy. Před dvěma lety jsem řekl, že už nikdy nepoběžím Horskou výzvu v Jeseníkách. Před dvěma roky to byl boj a s Milanem jsme se brodili metry sněhu. Tedy zimní HV už nikdy. Jenže v lednu zavolal kamarád z teamu Pavel Blabla a přemluvil mě znovu na Horskou výzvu Jeseníky. Takže jsem se spolu s Pavlem postavil na start a v 23:55 odstartoval na běh krásnou zasněženou krajinou.

Co to Horská výzva je? Jedná se o běh dvojíc na 63km s pozitivním převýšením dle GPS kolem 2900m. Trasa vede údolím Hlučivé Desné na sedlo pod Vřesovkou, pak po červené značce přes Keprník, Šerák na Ramzovou, kde je první občerstvovala. Trasa pak druhou stranou znova vede na Šerák, Keprník až na Červenohorské sedlo, kde je druhá občerstvovací stanice. Následně pak cesta vede hřebenem kolme Švýcarny na Praděd a na Ovčárnu, kde je poslední občerstvovací stanice. Následuje výběh na Petrovy kameny a krásný dlouhý běh po hřebenu. Po seběhu z hřebene je nejméně pěkná část cesty a to traverz a pak výběh na horní nádrž Dlouhé stráně. Z Dlouhých strání se už běží po červené sjezdovce do cíle v Koutech nad Desnou. Jedná se doopravdy o nádhernou trasu v krásném prostředí.

U mě nezvyklá předpověď počasí, jasno a teplo. No to už dlouho nepamatuji. Na Hřebenu ale stále leželo přes 1,5m sněhu a celá cesta až na úsek od startu byl v přemrzlém sněhu a po nasvícení slunkem totální sračka. Znám Pavla, výkonnostně je jinde než já, ale šel jsem do toho, řekl jsem, že nedám se jen tak.

Od začátku jsme se drželi v první skupině, což mě překvapilo. Po špatném odbočení v Ramzové nám první skupinka odběhla, ale stále byla v dohledu. Závod se tedy vyvíjel parádně. Krásná makačka na Šerák a pak běh po hřebeni. Kousek před kontrolou na Červenohorském sedle jsme to v rámci rychlosti vzali po sjezdovce. Chyba a během chvilky jsme leželi na hubě a natažení v celé délce a šířce, sjezdovka byla ve formě souvislého ledu a já si pěkně navalil koleno, které pak hrálo zásadní roli.

Na kontrole na Červenohorském sedle byla naše pozice na čtvrtém místě, nádhera a hlavně dvojce byly kousek před námi. Pak ale přišel asi nejhorší úsek závodu. Traverz sjezdovek, které byly zase ve formě souvislého ledu. Skoro nemožné přelézt a na první Pavel sjel po prdeli až dolů. Byl jsem rád, že byl ok, ale fakt to nevypadalo dobře. Prý tam sjelo více lidí. Tam nás doběhla skupinka a s tou jsme běželi až skoro do konce.

Kousek před Pradědem nás postihla menší krize, ale to se zpravilo po občerstvovačce na Ovčárně. Pak výběh na Petrovy kameny a dále po hřebeni. Kurnik jak já se těšil na běh po vyfoukaném hřebeni. Zase chyba, propadalo se to a v té bílé sračce se nedalo skoro běžet. Takže žádný odpočinek, ale makačka. Pak následovala odbočka z hřebene a tam zase propadání a brodění v doopravdy už bílé sračce. Už jsme toho měli fakt dost, ale je to boj a musíme bojovat.

Kousek po seběhu ze sedla nás znova dostihli dvě dvojice, uměli lépe plavat ve sněhu. Nemohli jsme díky mé bolesti v koleně odpovědět na jejich nástup a snažili se urvat pozici, kterou máme. Zranění kolena se projevilo v posledním stoupání, kde jsem nemohl Pavlovi stíhat a hlavně předběhnout dvojice co byly kousek před námi. Nedalo se nic dělat, koleno jsem cítil a hlavně jsem ho cítil během seběhu sjezdovky. Mohlo být mnohem lépe, všeci byly kousek před námi, ale ve výsledku 6. místo z 203. dvojic co doběhly a v čase 9:15:43. Mohlo to být lepší, ale kdyby byly …

Závod to byl nádherný a hlavně Pavel mě vyburcoval k pro mě skvělému výkonu. Doopravdy jsem byl spokojen, i když vím, že mohlo to být lepší, síla byla. Jen hlava a koleno nějak nechtěly. Na konci jsem ale znova řekl, tohle byla moje poslední HV v Jeseníkách. Dík tedy patří Pavlovi, ale hlavní dík patří výbavě od The North Face, která nezradila a v botech a oblečení se běželo parádně. Jen kluci, chtělo by to nějak vymyslet vysouvací hřeby :) To se musí doladit :) Né výbava neskutečná, hlavně batoh, moc děkujeme. No a co dál, určitě né HV, další závod Perun Sky maraton a pak Silva Nortica Run. Vše u mě směřuje k přípravě na Ultra Trail The Mont Blank, který se koná v srpnu.

Lukáš

Očima Honzy

Po dvou a půl leté závodní odmlce způsobené zdravotními problémy a školními povinnostmi mi opravdu začala chybět atmosféra spojená s trailovými závody a proto jsem se společně s novou parťačkou Klárou rozhodl zaregistrovat na první letošní závod seriálu Rock point Horské Výzvy v Jeseníkách.

Závod sliboval pořádně namáhavou několikahodinovou dřinu na hřebenech Jeseníků. I když naneštěstí těsně před startem Klára onemocněla, jako správná bojovnice si i navzdory léků troufla na kratší trať HALF o délce 35km. Letos jsme měli v Jeseníkách na startu dva týmy společně s námi startovali už v pátek o půlnoci Lukáš s Pavlem, kteří si v našlapaném startovním poli vedli opravdu skvěle. Jelikož letos v Jeseníkách padl účastnický rekord, konkurence byla větší než kdy jindy.

S Lukášem jsme vyrazili odpoledne z Prahy a podmínky měly být v Koutech n. Desnou, odkud se startovalo, opravdu zajímavé. Počasí podle předpovědi slibovalo jasno, azuro a teplotu vysoko nad 10°C k tomu stále na hřebenu okolo 1,5 metru sněhu. Asi si dovedete představit, jak to nahoře mohlo vypadat. Před devátou jsme dorazili do Koutů, ihned jsme se odebrali pro startovní čísla a kluci se pomalu připravovali na start. Jelikož náš závod startoval až v 9 hodin ráno, tak hned po startu hlavního závodu jsme šli spát do místní restaurace.

Ráno odpočatí a zdravě nervózní jsme se chystali na start, když v tom začali dobíhat první dvojice z hlavního závodu. Marně jsme se snažili vyhlížet Lukáše s Pavlem, když v tom byl odstartován náš závod. Hned po sto metrech jsme uviděli Pavla, jak dobíhá do cíle. V tom začala první komplikace. Léky Kláře vůbec nepomohly, naopak pořádně nedoléčená nemoc si vybrala svou daň. Po chvíli nám bylo jasné, že závod pro nás skončil dříve, než opravdu začal. Nemělo smysl pokračovat dál v závodu a trápit se na trati, proto se cca po 2km Klára rozhodla, že se raději vrátí a já, že alespoň sporadicky dokončím trasu. Inu po 20 minutách nastal opravdu „boj“ na trati (teda alespoň pro mě). Z úplného chvostu startovního pole jsem se začal prodírat úzkou stezkou, která vedla na vrchol Jeseníků Praděd, přes závodníky neprošlapanou stranou cesty. Byly necelé 2 hodiny od startu a na hřebenu bylo 1,5 metru sněhu, jasno a 10°C. Myslel jsem si, že po vyčerpávající cestě na vrchol Jeseníků už budu mít tu nejhorší část závodu za sebou a že už mě jen čeká postupné klesání zpátky do Koutů. Jenže teplé počasí, v kombinaci s velmi měkkým sněhem, si začal vybírat svou daň. I klasický odpočinkový běh po hřebenu se změnil, jak cyklisti říkají, v Peklo severu :)

Taktika před závodem byla jasná, napálit to co nejvíc a vydržet, samozřejmě s co nejmenšími zásobami na zádech, tudíž si vzít pouze jednu lahev s vodou. To byl býval neměl být problém, jelikož na 35km trase nás zhruba v půlce čekala občerstvovačka s doplněním zásob. To jsem se ale hrubě podcenil počasí a než jsem si uvědomil tak cca hodinu po občerstvovačce na Ovčárně jsem měl láhev zcela prázdnou a už pojídal třetí hrst sněhu. Asi nejzrádnější byly předposlední část trasy a to běh k nádrži Dlouhé Stráně, na který jsem si neschoval zbytky sil a doslova se protrápil k poslednímu seběhu do cíle. Zkušení běžci, kteří na závodě nebyli poprvé, velmi dobře věděli, co je čeká. Já, s vidinou brzkého cíle, vletěl na prudkou sjezdovku, jako bych běžel o bednu i to se mi, jako mnohým vymstilo a skončil po pár kotrmelcích kdesi na druhé straně sjezdovky.

Do cíle jsem doběhl po cca 4:45 hodinách a okamžitě jsme byli samozřejmě diskvalifikováni. To mi samozřejmě vůbec neubralo nic ze zážitků na trase. Akorát mě dost mrzelo, že jsme cílovou pásku nemohli protnout společně s Klárou jako tým. No hold každý den není posvícení a příště nám to určitě vyjde.

Honza

Fotografie