Krakonošova Stovka 2014

Reportáž ze závodu

Jak se říká, pachatel se vždy vrací na místo činu, aneb zase jsem dostal nápad si zaběhnout do třetice Krakonošovu 100. Nádherný závod na 100km s pozitivním stoupáním něco přes 4000m, tedy kopce, to je moje, ty miluji. Jenže necítil jsem se zdravotně ok už delší dobu, ale zase mě Milan Mišák přesvědčil, že natrénované mám, a tedy postavil jsem se na start s vědomím, že to na 50km na Lužické boudě zabalím. Ale dal jsem si stejně cíl, dostat se pod 13 hodin a zlepšit se oproti startu před dvěma lety, kdy jsem měl čas 13:04. Uvidíme. Zdraví rozhodne Počasí dle Norů super, žádný déšť, jen chladno. Vybavení mám tedy chladno, nejlepší kamarád na běh.

Závod je to překrásný, startuje se z Vrchlabí a cíl je na stejném místě. Člověk si přeběhne celé Krkonoše, škoda, že tu nejkrásnější část v noci. Trasa vede přes Žalý, Rovinku, Třídomí, H. Mísečky, Dvoračky, Harrachov, Voseckou boudu, Petrovku, Lužickou boudu, pak do Polska a na Sněžku, Pomezní body, Pec a do Vrchlabí. Trase se nedá nic vytknout. Kopce, co potřebuji, jen mohlo by být méně asfaltu, ale ten ke Krkonoším patří.

Vystartovalo se v 9:00 večer a jako obvykle zase v rychlém tempu, nějak si už zvykám. Výběh na Žalý byl nádherný a vychutnal jsem si ho, cítil jsem se dobře, ale čekal jsem, kdy se projeví nedávné zdravotní problémy. Cestu dále jsem dobře znal, ale i tak vždy jsem se mrkl do GPSky, neboď jsem neměl chuť bloudit.

V seběhu z Ručiček jsem zkusil nový styl jídla, vždy jsem žral jen sladké potvorstva. Teď jsem si sebou vzal sebou dvě tortily se sýrem, salámem a rajčaty a, to jsem nečekal, žaludek ok a cítil jsem se parádně. V Harrachově jsem za 3:00, tedy o deset minut lépe než minule, tedy super, jenže jak jsem starý, tak jsem i blbý. Kopl jsem na ex třetinku vody a kurnik, hned se mi udělalo pěkně zle. Radši jsem vypadl a valil do kopce na Voseckou. Na ten běh jsem se těšil, ale byl jsem rád, že žiju. Několik lidí mě předběhlo a na Voseckou jsem se poslední km doplížil. Naštěstí dal jsem trochu jídla a udělalo se malinko lépe.

Z Vosecké je to vždy dlouhé a těžké, noc, 12km k další kontrole, no na morál. Dle předpovědi Norů mělo být dobře, hergot dobře bylo, ale né pro mě. Déšť, mlha, že i po široké cestě jsem valil s GPS, neboť jsem nevěděl kde jsu. A do toho vítr! Zakopával jsem o ptáky, neboď ani ti neviděli kam letět. Prostě nádhera. Běh to byl sporadický, ale byl, necítil jsem se vůbec dobře, morál upadal. Myslel jsem, že je to konec akce a na Lužické boudě končím.

Pak jsem, ale doběhl dva běžce, pak další dva a pak jsem doběhl neskutečné kluky, Michala Valentu a Honzu Dušánka. Dali jsme slovo a rázem jsme byli na Lužické boudě. Po rychlém občerstvení jsme vyběhli spolu a valili do Polska. Vůbec bych nečekal, že se s klukama budu honit až do kopce a díky nim jsem dokončil v tak dobrý čas.

Sešup do Polska jsem už znal, a tedy vychutnal jsem si ho. Najednou jako by tělo zapomnělo na vše, co bylo, a běželo se mi perfektně. Kousek jsem i klukům odběhl, ale ti mě stejně doběhli, na seběhy nejsu a nebaví mě to. Už jsem se nemohl dočkat jednoho kopce, Sněžky. Řekl jsem si, že když vše jsem vyběhl, tak si dám i Sněžku. Zařadil jsem jedníčku a valil, kluky jsem doběhl, tedy jsou to borci, s hůlkami valí tak, že je to koncert. No borci, jenže já myslel jen na kopec, tak jak při TDS, a valil. Ani to nebolelo, tady hlava si to myslela, a už byl vrchol.

Hergot to byla zima, strašná kosa a málem mě kleplo. Sluníčko vylezlo z mraků a z nové poštovny vyběhla nevěsta a hned se fotili. Asi halucinace :-) Na Sněžce jsem se poprvé zeptal na umístění a málem mě zase kleplo, 7. místo. No to jsem nečekal, ale řekl jsem si, že teď už moc kopců není a tady jsou mnohem lepší běžci.

Čas byl vynikající, až moc. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že by to šlo i pod 12 hodin, a tuto myšlenku jsem si vrazil do hlavy a na to jsem běžel. Pak už byl jen známý seběh na Pomezní boudy. Byl krásný východ slunce přes mraky, nádhera, ale zpátky myšlenkami k běhu. Po výběhu na Sněžku jsem myslel, že mi to tělo vrátí a budou chybět síly. Ale nechápal jsem, co se děje, tělo nic a sil stále hafu.

Valil jsem, co to dalo, a za chvilku jsem byl na Pomezkách a za chvilku zase ti dva, Michal a Honza. Kurnik ty už nepřeběhnu ani jim neuběhnu. Rychle jsem do sebe kop nealko pivko a druhou tortilu, žaludek zase ok a naplno rozběhl. Teď už byl až do Pece asfalt, tedy žádný krásný běh, jenže ono to běželo skoro samo a po zhlédnutí hodinek jsem nemohl uvěřit, 4:28 minut na km. Kde se to v tom těle bere? Dyť mě bylo tak zle.

V Peci jsem byl v čase 10:01, a naplno jsem uvěřil myšlence, že to do 12:00 hodin zmáknu. Jenže únava si mě našla. Naštěstí přišel správný impuls ve správnou chvilku - Michal a Honza, a pak další dva běžci. No a tělo začlo bojovat. Ani nepojedli a hned valili. Řekl jsem tak to ne, zkusím je potrápit. Nejsem rychlostní běžec a po 80 km už ani nebudu :-) Michal s Honzou mi utekli, ale stále jsem je měl v dohledu. Kopec z Pece na Hrnčířské boudy jsem vyšel, jediný kopec, co jsem vyšel z celé trasy, jinak běh. Tělo začlo asi cítit, že bude potřeba uchovat sil, abych splnil sen 12 hodin.

Na kopci jsem před sebou zase viděl ty dva borce, za sebou nikoho. Napálil jsem to, co to dalo. Nechápal jsem, kde tělo bere energii, ale risknul jsem to a běžel jsem. Stále jsem před sebou viděl ty dva, ale byli rychlejší, zkoušel jsem je doběhnout, ale rychlost mi nejde. A tedy vše směřovalo na cíli 12 hodin a udržet 9. místo.

Hlava nějak při seběhu přestala pracovat, bezpečnostní systém odmítl funkci, a já hlava nehlava běžel s kopce na plno. Hernajs, jeden belbéj došlap a byl by konec. Rychlost sem tam 3:17 min/km, magořina. V Horním Lánově jsem věděl, že 12 hodin je v pohodě a běžel dál.

Hned v kopci v Lánově jsem potkal Lukáše Partla, vypadal hodně unavenéj a vím, jak se cítil. Dal jsem mu napít a valil dál. Nebudu lhát, předběhnutí mě potěšilo a probudil se zase závodní duch. Cca 1,5km před cílem jsem najednou před sebou uviděl Honzu Dušánka zažraného do hudby, jeho strojové tempo bylo famózní. Pozdravili jsme se a nabuzen jsem valil dále do cíle.

V cíly jsem byl v čase 11 hodin a 38 minut na 7. místě. Nemohl jsem tomu uvěřit, netušil jsem, že někdy mohu zaběhnout takový čas. Cítil jsem se fakt dobře, no v mezích. Vše mě bolelo :-), ale adrenalin je super. V cíli mě už čekal Michal Valenta a poblahopřál mně. Ale spíše jsem děkoval mu a pak i Honzovi, dyť stíhání a běh za nima mě vyburcoval. Dal jsem do běhu vše, co jsem mohl. Moc děkuji a velice rád s vámi znova někdy poběžím. Byla to paráda, hlavně nečekané pokřiky Honzíka, to byl impuls.

Tedy shrnutím, nový styl stravy mě nakopl. Bylo to to, co mi při všech dlouhých běhách chybělo. No jasné, doplňky od PowerBaru taky splnily vše a děkuji, prostě to bez nich nejde. Ale musím hlavně říct, že vybavení od The North Face, tedy batoh a boty (držely na mokrém kamenu jako přibité) jsou neskutečné a děkuji.

Lukáš

Výsledky desítky nejrychlejších

Pořadí Jméno, tým Cílový čas
1. Jiří Helleší 10:40:27
2. Matěj Švec 10:40:27
3. Michal Veselý
Dynafit/stenahk
10:53:35
4. Libor Eremka 10:56:21
5. Ladislav Erbert
SK Harant Pecka
11:25:26
6. Michal Valenta 11:32:12
7. Lukáš Pilař
The North Face XRNNRS
11:38:38
8. Jan Dušánek 11:41:46
9. Jan Hais 11:44:32
10. David Kopáč 11:49:36

Reportáže dalších závodníků

Fotografie