24 hodin na Lysé hoře 2014

Reportáž ze závodu aneb čtyřiadvacetihodinovka v srdci Beskyd

Pro věrné fanoušky ultra trailu nemusím akci 24 hodin na Lysé hoře vůbec představovat. Jedná se o extrémní závod, kterému se v českých podmínkách máloco vyrovná. Led, sníh, únava, zima ale i odhodlání, to vše jsou přívlastky, které nejlépe charakterizují tento lednový závod.

Letošní zima byla zatím vskutku nadprůměrná. Teploty vysoko nad nulou neslibovaly příliš atraktivní podívanou, spíše deštivé a zablácené přetahování o co nejvíce výstupů. To by však organizátoři nesměli naplánovat akci na víkend 24. – 26. 1. 2014, kdy příroda přichystala skutečně arktické podmínky s -20 °C mrazy. Na akci nemohl chybět ani Lukáš a náš tréninkový parťák Milan Mišák z Eleven test teamu.

Do dějiště závodu jsme vyráželi autem z Milanova bytu v Brně okolo 6. hodiny ráno. Cestou jsme probírali taktiku, organizaci, a co vše kluci ode mě, jako doprovodu a supportu, budou potřebovat. Ne moc svěží, trochu ospalí, ale zato odhodlaní a plní elánu, jsme dorazili na registraci do Ostravice okolo 8. hodiny. Co se týče organizace, nedá se pořadatelům nic vytknout. Nečekali jsme ani minutu a kluci se hned odebrali na pokoj do hotelu Sepetná, kde jsme byli ubytováni.

Perfektní zázemí, na které nejsme při závodech moc zvyklí, si rychle oblíbíme. Hlavně teda já, kluci se do postele a do horké sprchy během závodu nedostanou. Chvíli před závodem ještě taktizujeme a kluci přemýšlí, kolik okruhů si letos dají. To vše se stejně během závodu ještě mnohokrát změní :)

Kluci už jsou na startu, ještě poslední fotka plná úsměvů a kluci vyrážejí vstříc nekonečným 24 hodinám plných omrzlin a bolesti. Letošní okruh měřil necelých 11,5km s celkovým převýšením přes 760m. To jsou ovšem pouze čísla, pocitově byl každý okruh delší a náročnější. K tomu se přidaly i opravdu mrazivé teploty, které v kombinaci s vlhkostí a nárazovým větrem vytvořily opravdu extrémní podmínky.

Z prvního okruhu už přibíhá Lukáš, chvíli za ním pak Milan. Kluci se zatím šetří, první okruh zvládli za necelé 2 hodiny. Dorazili však značně omrzlí a hlavně Lukáš cítí, že letos to nebude jenom o naběhaných kilometrech, ale i o vypořádání se s podmínkami na vrcholu. Kluci se jenom rychle občerství venku a hned vybíhají na 2. okruh. Z něj se vracejí opravdu omrzlí a už zalézají do vyhřáté občerstvovačky. Lukáš je na tom fyzicky skvěle, ale začínají mu omrzliny na obličeji a pomalu se rozehřívá u čaje v teple. Milan snáší zimu o něco lépe a hned vyráží dál. Lukáš se také příliš nerozpakuje a vyráží na 3. okruh. Po seběhu na Sepetnou oba opět míří do tepla a rozmrzávají. Na další okruh vyrážím společně s Lukášem trošku ho hecnout a přesvědčit se, jaké počasí panuje na vrcholku. Předbíháme už mlčící závodníky, všichni se perou s nejvyšším vrcholkem Beskyd. Při výstupu po sjezdovce nás bičuje nelítostný vichr a sráží pocitovou teplotu někam k -35°C. Kluci měli pravdu, tohle vydrží opravdu málokdo. Sbíháme dolů, já ničím fungl nové nesmeky. Vydržely cca 8 km. Milana jsme nezastihli, byl už někde v 5. kole.

Je cca 8 hodin večer. Startovní pole už hodně prořídlo. Hodně lidí zjistilo, že letošní Lysá hora je nad jejich síly. Milana po 6. kole vůbec nezastihnu, rychle se občerstvil venku a hned vyrážel na 7. Po chvíli dorazil Lukáš, když zjistí, že Milan už běžel, otočil se na patách a bez občerstvení vyrazil taky na 7. Kolo. Rychle se převlíkám a vyrážím za nimi. Je 0:30 na Lysé už krouží jen pár opravdových borců, snažím se je při výstupu moc nevyvodit z rytmu. Počasí se už trochu umoudřilo, na vrcholku nepanuje silný vichr, ale teploty se stále drží blízko -20°C. Až při běhu z Lysé dobíhám Lukáše, který se statečně pere hlavně s omrzlinami na obličeji a na prstech. Milan nás už čeká na občerstvovačce. Jsou 3 ráno a únava je enormní. Lukáš ztrácí motivaci a raději odstupuje, než aby riskoval zranění nebo onemocnění. Je to rozumné, ještě nás čeká cesta do Prahy a pracovní týden.

Milan je 2. ve své kategorii, to ho žene do dalšího, už 8. okruhu. I když prvních 6 okruhů vždycky dával okolo 2 hodin, delší občerstvování a vyčerpání prodlužuje okruhy na necelé 3 hodiny. Je 5.30 Milan přichází na Sepetnou pořád s úsměvem a optimismem. Bolesti kolen už jsou neúnosné a riskovat zranění by byl velký hazard. Raději, i když trochu zklamaný z možného 2. místa, odstupuje a jde pod horkou sprchu.

Kluci se trochu prospí a s kratší zastávkou u nás doma ve Frýdku vyrážíme autem do Brna. Tady se loučíme s Milanem a jedeme busem do Prahy. Cesta je nekonečná a bere nám poslední zbytky energie. Na Florenci se rozcházíme s Lukášem a míříme každý domů do postele.

Myslím si, že tento ročník otestoval úplně všechny a sáhli si opravdu až na úplné dno. Co se týče organizační stránky, nebylo co organizátorům vytknout a patří jim velký dík. Preciznost, se kterou bylo vše od registrace, ubytování až po stravování zvládnuté, byla více než obdivuhodná. Gratulujeme tímto Honzovi k obhajobě loňského titulu. Vypadalo to, že si to dal v suchém triku :) Těšíme se na příští ročník, doufám, že už v plné sestavě.

Honza

Fotografie