Nízkotatranská stíhačka 2013

Reportáž ze závodu

Krátce po dokončení závodu Pražská 100 v roce 2012 a po přihlášení na závod TDS (Sur les Traces des Ducs de Savoie) jsme s Milanem dostali nápad vrazit do přípravy roku 2013 mezi Horské výzvy a TDS jeden drsný závod plný „terénních“ nerovností. Tak co tam dát Nízkotatranskou stíhačku? Je to v překrásných horách, kopců habaděj, no nádhera, super příprava. Tedy přihlásili jsme se na tento krásný závod a v sobotu 20.7. v 6:00 jsme se postavili na start.

Co se týče parametrů je to závod dvojčlenných družstev dlouhý 98,8 km s celkovým převýšením (stoupání) 5475m a s celkovým klesáním 5376m. Start je v obci Telgart a cíl v Donovalech. Počet startujících mužů 34 a smíšených párů 11. V hlavě jsem jen přemítal, přechod Tater vždy trval 3 až 4 dny, tedy za jaký čas to budeme schopni zaběhnout? A hlavně stihneme to do tmy? Nechtěl jsem běžet s medvědy, ony ty potvory jsou rychlejší a já jsem pak frustrovaný, že málo trénuji :-) Trasa vede přes Kralovou Holu, Andrejcovou, Velkou Vápenicu, přes sedlo Priehyba, Zadnou, sedlo Ramča do sedla Čertovice kde je cca 44 km a také v tomto bodě je konec kvalifikace, do další trasy z důvodu ochrany přírody postupuje 19 družstev - můžu a 12 smíšených družstev. Dále trasa pokračuje přes Lajštroch, Kralička, Krupove sedlo, Chopok, nevyšší místo běhu 2024m. Pak přes Děreše, Chabenec, chatu Ďurková, Latiborskou holu, Velkou Chochuĺu, Prašivou, do Hiadělského sedla. Poslední kousek vede přes Kozí chrbát, Kečko a do cíle v Donovalech. Trasa je to překrásná, ale….

Počasí mělo být nádherný, nikoliv obvyklý extrém. Asi po Horské výzvě na Šumavě se zlomilo mé prokletí závodit vždy v extrémním počasí. Ale pro jistou jsem na běh vzal mé osvědčené botky od kluků ze SANASPORTU Inov-8 Trailrocky 255, neboť nejlépe drží na kamenech a v blátě. To se taky potvrdilo. Naprosto špičkové boty a jen je mohu pro dlouhé tratě doporučit. Kluci děkuji za výběr.

Po startu jsme hned bez párání běžely překrásný kopec Kralovou holu, jedná se o převýšení cca 1065 m. Po Kralově hole, kde byla první kontrola, jsme pokračovali po krásném hřebenu v plném běhu dále do Andrejcové přes Velkou Vápenicu. V těchto místech se sem tam cesta změnila v prales s neznatelnou cestou, ale zatím ok a plní elánu.

S Velké Vápenice se sbíhalo pralesem do sedla Priehyba, kde byla kontrola číslo 2. a 22,6 km. V sedle jsme byli v čase 3:06 na 13. pozici, tedy paráda, kvalifikaci kontrolujem a hlavně se nám běželo dobře, jen trošku horko, ale pohodka a běh jsme si užívali. Rychle jsme zbaštili hnusné sladké gely a pokračovali do kopce na Kolesárovou, pěkný mazec, vedro na leknutí, a pak na Zadnou horu.

Za Zadnou horou první problém. chtěl jsem se napít z vaku na vodu a nic, kurnik, co je? Nic nepomáhalo, protahování, nic, voda neteče. Nebyl čas na rozdělání a valili jsme dále. Po Ramži jsem ale začal pociťovat dehydrataci, pili jsme jen z vaku od Milana. Pak nás doběhla jedna dvojíce, přelézali jsme stromy a nějak upadal morál. Kousek před Lenivou spadla poslední kapka do hrnku a ten přetekl. Zabloudili jsme, 2 km před cílem kvalifikace, konec. Najednou na mě i na Milana vše dolehlo, dehydratace, bloudění, únava z hodně rychlého tempa, nutnost kvalifikovat, no bylo to na nic. Cestu jsme díky GPS našli, ale předběhli nás tři dvojce a do Čertovice jsme doběhli na 16. pozici v čase 6:40. Spadl na nás neúspěch v kvalifikaci a tak jsme si vychutnali aspoň společný průběh bránou.

Ale pořadatelé nás upozornili, že pokračujeme dále. No co teď? Kaput, síly na dně, hlava myslela, že je konec. No co jiného, restart systému. Zbaštili a vypili jsme vše, co tam bylo a za 30 minut valili dále. Nikdy jsem nechápal, že když člověk spadne na dno sil, tak se z toho dovede tak rychle dostat. Cesta vedla do dalšího kopce na Lajštroch, ale kopce nám přestaly vadit, běželi jsme a byli v klidu, neboď teď už o nic nešlo, kvalifikovali jsme se, a tedy už se jen musíme dostat do cíle. Ale hlavně běželi jsme už na hlavním hřebenu a to byla nádhera. Bez toho napětí se nám oběma vrátila energie do žil a makali jsme na plné pecky.

Kousek za chatou M.R.Štefanika jsem doběhli a předběhli tři dvojice a valili dále na Chopok, kde byla kontrola v chatě pod Chopkom, čas 9:48 a 13. pozice. Vše šlapalo, jak mělo, do žil jsme vhodili magnezko, gel, tyčku, doplnili ionťák a valili dále. Už zase nechci na dlouho vidět sladký potvorstva, ale na co běhat jiného? Kousek za Chabencem nás předběhli kamzíci, nádhera, koukali na nás jak na čerstvě vyorané myši, ale hned se radši otočili a běželi dále, byl na nás asi žalostný pohled.

Před chatou na Ďurkové jsme předběhli první smíšené družstvo a na samotné chatě Ďurková jsme doběhli dvě mužské družstva. Rychle jsme si doplnili vodu, vypili vše, co teklo, dali banán a přes udivené obličeje kluků pokračovali dále. Prostě hlava jela na plno a mysl zapomněla, že tělo stojí někde na Čertovici a je úplně kaput.

Přes Ďurkovou jsme pokračovali na Latiborskou holu. Jak jsme viděli tento kopec, tak nějak jsme si mysleli, vzpomínali, že už kousek a je seběh do Haidělského sedla. Ale změna, nějak jsme zapomněli na další tři kopce a kus hřebene. Řekl jsem ale Milanovi: „Chlape, dyť to jen blbě vypadá, ve skutečnosti jsou to jen kopečky :)“ Prostě hlava je to hlavní. Kousek za Velkou Chochulou se už ale projevovala velká únava a hlavně začalo docela hodně foukat. Ale ten západ slunka prostě nádhera. Co do žil ale vlilo energii, byla vidina oroseného pivka v cíli, které se nezadržitelně přibližovalo a to, že stále bylo světlo, a tedy setkání s medvědy zatím nehrozilo.

Po Prašívé se sbíhalo do Haidělského sedla, kde jsme doběhli známé kluky z Pražské 100 a byla tu také poslední občerstvovačka, vzdálenost 89,4 km a čas 14:34. Rychle jsme si dali čaj a banán, gel, tedy snad poslední, žaludek už protestoval, a valili do posledních kopců. Dali jsme se dohromady s kluky, a zdolaly Kozí chrbát a běželi po nádherných loukách už skoro za tmy, ale za svitu měsíce. Kousek za Kečkou jsme nasadili čelovky a odloučili se od odpočívajících kluků. Poslední část cesty vedla už s kopce a s Milanem jsme zase nasadili obvyklé tempo přibližující se 4:30 na km a valili do cíle. Už z dálky jsme viděli nádhernou bránu u Dami sportu, kde byl cíl.

Plní endorfinu, adrenalinu jsme doběhli Nizkotatranskou stíhačku v čase 16 hodin a 7 minut na 9. místě. Obrovský úspěch, hlavně po tom, co jsme mysleli, že zdechnem na Čertovici :) Vše u těchto závodů je o hlavě a dobrém parťákovi. Já mám naštěstí snad hlavu, ale hlavně super parťáka Milana Mišáka. Milane, děkuji za podporu, byla to zase jedna velká zničující párty, moc děkuji! Okamžitě po proběhnutí cíle jsme valili na hlavní příčinu našeho úspěchu, na orosené pivko. Nádhera. Po druhém pivku a osprchování na nás spadlo vše, asi to na Čertovici nebyl restart těla, ale jen hlavy :) Byla to super zkušenost být na dně a najednou se dostat do takového stavu a uběhnout dalších 50 km, zajímavé. Na závěr je třeba napsat velké poděkování organizátorům akce - tak vybavené občerstvovací stanice a tak super tým jsem nikdy neviděl. To byl sen. Moc děkuji a už se těším na příští rok.

A co dál podniknout v přípravě na TDS, hned 2.8. startujem s Milanem na posledním závodě v seriálu Horská výzva, který se uskuteční v Krkonoších. Už se těším. To bude zase likvidace těla a s Milanem zase párty :)

Lukáš

Výsledková listina

PořadíTýmKB1KB2KB3KB4KB5KB6CílČas
1 Ivan Mudroň,
Patrik Hrotek
7:00 (1) 8:38 (1) 11:27 (1) 13:50 (1) 15:30 (1) 18:12 (1) 19:37 13:37
2 Jozef Homola,
Štefan Daňo
7:04 (3) 8:54 (3) 12:02 (4) 14:34 (2) 16:12 (2) 18:46 (2) 20:03 14:03
3 Tomáš Kačmařík,
Zdenko Žuffak
7:09 (10) 8:55 (4) 11:58 (3) 14:36 (3) 16:16 (3) 18:48 (3) 20:10 14:10
4 Zbyněk Cypra,
Rostislav Filipec
7:10 (14) 9:00 (9) 12:16 (7) 14:49 (5) 16:29 (4) 19:04 (4) 20:32 14:32
5 Petr Kučera,
Vlastimil Bukovjan
7:05 (5) 8:56 (5) 12:10 (5) 14:55 (7) 16:37 (5) 19:17 (5) 20:41 14:41
6 Jakub Řídel,
Miroslav Štrop
7:11 (18) 9:09 (14) 12:19 (9) 14:53 (6) 16:38 (6) 19:34 (6) 21:09 15:09
7 Antoine Pottin,
Cyrille Bachelard
7:06 (7) 8:58 (7) 12:19 (8) 15:22 (9) 17:19 (8) 20:16 (7) 21:50 15:50
8 Igor Šimon,
Jan Pačka
7:07 (9) 8:57 (6) 12:16 (6) 15:08 (8) 17:17 (7) 20:17 (8) 21:59 15:59
9 Lukáš Pilař,
Milan Mišák
7:10 (16) 9:06 (13) 12:40 (16) 15:48 (13) 17:40 (12) 20:34 (10) 22:07 16:07
10 Tomáš Wiebauer,
Mikuláš Kéri
7:12 (19) 9:12 (16) 12:29 (12) 15:28 (11) 17:24 (9) 20:24 (9) 22:08 16:08
11 Jiří Lorenz,
Petr Bloudek
7:10 (15) 9:11 (15) 12:37 (15) 15:40 (12) 17:38 (11) 20:57 (11) 22:38 16:38
12 Martin Vnenčák,
Martin Markech
7:09 (11) 9:04 (11) 12:24 (10) 15:22 (10) 17:34 (10) 21:13 (12) 23:16 17:16
13 Richard Pouš,
Milan Murín
7:06 (8) 9:04 (12) 12:32 (14) 15:48 (13) 17:51 (14) 21:30 (13) 23:17 17:17
14 Boris Kotman,
Peter Miklian
7:13 (4) 9:18 (10) 12:35 (11) 15:55 (16) 18:00 (15) 21:25 (15) 23:24 17:24
15 Matúš Mikovíny,
Gabriel Izsak
7:05 (4) 9:03 (10) 12:29 (11) 16:02 (16) 18:24 (15) 21:57 (15) 23:42 17:42
16 Tomáš Hlavák,
Robin Jančíkk
7:15 (24) 9:21 (21) 13:01 (18) 16:25 (17) 18:57 (16) 23:08 (16) 01:25 19:25
17 Jozef Gorek,
Radovan Machovič
7:18 (28) 9:51 (30) 13:53 (22) 18:19 (19) 21:23 (17) 02:32 (17) 05:14 23:14

Fotografie