Horská výzva Jeseníky 2013

Po zaběhnutí Horské výzvy v Krkonoších v roce 2012, jsme s parťákem Milanem Mišákem dostali zase jeden dobrý nápad zaběhnout další rok celý seriál Horské výzvy. O co jde? Jedná se o seriál ultra horských závodů složených ze třech závodů, Jeseníky, Šumava a Krkonoše. Celková délka závodu je cca 65 – 75 km, tedy tak akorát. Série Horské výzvy tradičně začíná v Jeseníkách. Start a cíl je v Koutech nad Desnou.

Trasa z Kout nad Desnou vede přes Keprník, Černavu do Ramzové, kde je první občerstvovací stanice a také první místo, kde se dá vzdát a závod ukončit. To nikdo netušil, jak bude využita. Trasa dále pokračovala do táhlého kopce na Šerák, zase přes Keprník, Červenou horu na Červenohorské sedlo. Tady byla zase občerstvovací stanice. Z Červenohorského sedla vedla cesta magistrálou na chatu Švýcarnu, odbočkou na Praděd, kontrola a na chatu Ovčárnu, tady bylo super a také poslední občerstvení. Poslední kus cesty byl přes Vysokou holu, Velký máj, odbočka z hřebenu k chatě Hubertka, horní nádrže Dlouhých strání na Medvědí horu a pak už jen seběh pod lanovkou do Koutů nad Desnou. Délka trasy 63 km a cca 3000 m převýšení. Vše tedy vypadá nádherně a hlavně všude je to co máme rádi, kopce, ale nastala nečekaná komplikace, počasí. Závod v dubnu, mysleli jsme si, nahoře běh v mokrém sněhu, dole jaro, ejhle. Víkend před závodem napadlo trošku více sněhu a dle meteorologů bylo v Koutech mimo sjezdovku 70 cm sněhu a na Pradědu 190 cm sněhu. Tedy volba obutí jasná, Inove-8 Oroc. Žádný krásný jarní běh v tričku, ale plavání ve sněhu a spoustě sněhu. Dle pořadatelů se na start přihlásilo něco přes 400 dvojíc. Všeci jsme se v 23:30 vydali plni sil a elánu na cestu.

Plán s Milanem byl jasný, držet se špičky ať do kopce na Keprník nepředbíháme závodníky a běžíme na pohodu a pak za Ovčárnou na to dupnem. Jenže hned po krátkém cca 2 km běhu po upravené cestě se začalo stoupat ve sněhu do kopce. Běh se změnil v chůzi a někde i v zastavení. Sněhu začalo přibývat a už začínalo být naprosto jasné, že všechny plány jsou v háji. Na hřeben jsme vylezli v dost zbědovaném stavu, tedy aspoň já, nachlazení se začalo plně projevovat. Očekával jsem, že hřeben už bude pohodička lebedička a projetý, jenže ouha, zase chyba. Nic prošlapaného a zase plavání ve sněhu, doopravdy strašně namáhavé, prostě Horská výzva. Z Keprníku jsme už kousek běželi, ale to nebyl běh, to byla baletní estráda, návleky plně sněhu a boty zmrzlé, prostě nádhera a začal jsem proklínat mou hlavu, co mě na tento závod přihlásila. Do Ramzové jsem s Milanem doběhl, ale necítil jsem se ok. Jen díky Milanovi jsme po gelové várce s red bulllem pokračovali dále na Šerák. Kupodivu při stoupání mě plíce přestaly bolet a začalo to jít. Ale povrch, nemám slov, práce v kamenolomu hadra, stále se to propadalo a spíš to bylo plavání než běh anebo chůze, sem tam po pás do sněhu, nad kolena to bylo normální. Velkou neplechu dělali návleky, které byly dělané do parkového běhu a ne do tohoto boje o přežití, moje veliká chyba. Cesta dále pokračovala na Červenohorské sedlo, kde měl být začátek upravené cesty. Stránky Jeseníku říkali, že 3 km do Červenohorského sedla až na Ovčárnu upravená běžecká stopa. Jasně že nic upravené nebylo a očekávaná úleva se změnila v ještě hlubší sníh. Po občerstvení na Červenohorském sedle jsme pokračovali dále směrem na chatu Švýcárnu, kde byl už doopravdy upravený úsek vedoucí na Praděd i na chatu Ovčárnu. Jenže než jsme se dostali na tuhle upravenou trasu u Švýcárny, tak to bylo vyčerpávající a fakt kousek za Švýcárnou jsme toho měli plné zuby, ale hlava pracovala, to je to hlavní. Pak spadla i mlha a začal foukat proti vítr a optimismus byl v háji. Cesta na Praděd byla nekonečná, ale po kontrole na Pradědu jsme běželi v rychlém tempu po upravené stopě na Ovčárnu a pak po hledání trasy s využitím sjezdovky jsme se dostali na hřeben. Hřeben byl, co se týče povrchu v pohodě, sem tam tvrdý, sem tam měkký, vše lepší než začátek. Prostě větrem ufoukaný sníh, docela pohodička proti tomu co bylo zatím skoro celou cestu. Pak se ale odbočilo z hřebenu a zase to bíle peklo. Řekl jsem Milanovi, že už mám normální alergii na sníh, to už nebylo možné, co to byl za povrch. Seběh z hřebene k chatě Hubertka a pak nekonečný traverz který končil posledním stoupáním s vrcholem na horní nádrži Dlouhé stráně. Celý traverz v dobrých podmínkách pohodička na chvilku, ale v tom bílém neštěstí, to byl zase boj. Místy, i když byla rovinka, to nešlo běžet. Stoupání na Dlouhé straně už bylo na krásném povrchu běžecké stopy. Z Dlouhých strání jsme už na plné pecky, jak je u nás obvykle, valili na Medvědí horu. Z Medvědí hory se už sbíhalo pod lanovkou do cíle. Jo ale sbíhalo, klouzačka a člověk vlastně netušil jak to zastavit, ale naštěstí hlava už měla jen cíl a kašlala na to, co dělají nohy. V půlce jsem se otočil a hle dva blázni se nás pokoušeli předběhnout. Volám na Milana, kurnik to si nenecháme vzít. Najednou nával sil, mozek zatemněný a neskutečně rychlím tempem běh dolů. Po zhruba další čtvrtině seběhu jsem se otočil a bylo jasné, že to kluci vzdali, ale tempo jsme nezvolnili. Po výběhu z lesa už nádherný cíl, vytoužený cíl jak nikdy. Cílovou pásku jsme přetnuli na 11. místě a celkově na 12. místě v čase 12:57, dle mích hodinek 12:28, nevím, kde byla chyba, ale u nás asi ne. Ale hlavně jsme byli v cíly tohohle pekla. Kdo to doběhl do cíle a vydržel to, tak první co mě napadlo, bylo rychle roztrhnout občanku a prohlásit za nesvéprávné. Byla to magořina, ale nádherná. Zase nastal pocit celkového uspokojení a skvělé nálady. Zase se ukázalo, že běh s Milanem je super a doplňujeme se. Pořadatelé děkuji, byl to super závod a zase příště. Už se těším na pokračování na Šumavu, jenže nebude sníh, to bude škoda a žádná zábava.

No a to nejhlavnější, co jsem na takovou magořinu použil za vybavení a co mohu doporučit? Na tuhle akci není nic dost dobré, ale co se týče bot, tak jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl. Poslechl jsem kluky ze Sanasportu a vzal si Inove-8 Oroc. Super volba do sněhu a ledu. Mohu jen doporučit, nic lepšího není a jsou super. No, ale abych jen nechválil, tak jsem použil návleky od Inove-8. Jsou špičkové do parku, do trošky sněhu, nebo bláta a prachu, ale do více jak půl metru sněhu jsou naprosto nevhodné. Největší chyba gumka, pomocí které jsou boty přichyceny k botě. Ta nedrží tak pevně a sníh se dostává pod návleky, tam taje, mrzne a pod vlivem objemu gumka praská. Chce to pásek, pak budou dobré.

A co dál? Samozřejmě další akce Horská výzva Šumava a Krkonoše, co mezi tým, to se ještě doladí.

Lukáš

Prohlédněte si trasu závodu.

Fotografie