Pražká Stovka 2012

Reportáž ze závodu Prague Ultratrail 122km / 4200m

Dne 7. 12. jsme se s  kamarádem Milanem Mišákem zúčastnili ultra trailového běhu Pražská 100. Jedná se o poslední a, myslím, jeden z nejtěžších ultra závodů sezóny. Závod byl připravován a veden pod taktovou Olafa Čiháka. Už jen jméno vzbuzuje obdiv a jasnou věc, že trasa bude strmá a budou na ni nejrůznější terénní překvapení. No a taky že byly. Ale nejen trasa, ale hlavně předpověď počasí budila obdiv a strach. Na kopcích -15°C, sníh a přes den stále něco kolem -5°C, ale slunečno, jediná záchrana. Zima byla doopravdy strašná.

Start byl ve 22:00 v železniční stanici Praha – Modřany a závod byl rozdělen na noční část 60km a denní část 62km. Noční část vedla přes Zbraslav, kde začaly krásné výběhy, dále do Vraného nad Vltavou, Davle, Petrova, Dolní Studené (tam byla strašná zima, doopravdy strašná. Vše omrzlé a prsty na kost), dále pak přes Těptín, Kamenný Újezdec, Kamenný přívoz, Třebsín a cíl noční trasy byl v Pitkovicích, kde jsme byli cca kolem 6 hodiny ranní na 16. A 17. pozici. Totálně vymrzlí s hlavou plnou pocitů, že toto je fakt závod pro blázny. A taky s rozhodnutím, že končím. Byl jsem hodně promrzlý.

Jenže porce polévky, nové oblečení a povzbuzení od Milana (samozřejmé s dávkou energo hnusů) rozhodly o dalším pokračování. Po hodině rozmrazování jsme se za již slabého světla pustili do denní části. V nohách 60km a 2km bloudění. Trasa vedla hned do kopce na Medeník, super zahřátí, kde nás zmátly stopy, podle kterých jsme běželi až na vrchol. Chyba, trasa odbočovala do Třebsína, přes Teletín a Rabyně až do Slapů a přes Slapskou přehradu, kde už bylo krásné ráno a nutné občerstvení. Tady jsme měli v nohách cca 90km, ale dle propozic jen 85km, což už nám začínalo být divné.

Cesta dále pokračovala okolo Vltavy do Štěchovic, kde na nás čekal jedno malé překvapení. Ukazatel na Štěchovice říkal 2km kolem řeky. Jenže to by nebyl Olaf a extrém, kdyby to nevedlo přes kopec Chlum (naproti nám běžela dvojice, že se vraceli ze Štěchovic). Tady už člověk cítil, že má v nohách přes 100km, 14 hodin běhu, a že už bere ze zásob, které nejsou. S Milanem, jsme si ale jednoznačně řekli, že už nehodláme znovu vytahovat čelovku a běžíme, co to dá, že v 16:00 musíme být v cíli.

Ze Štěchovic, kde jsme se ohřáli a doplnili tekutiny, se cesta stáčela do kopce na Hvozdice, Spálený mlýn, Klínec. Při seběhu do Klínce jsem začal mít fakt hlad, ale na gel nebylo ani pomyšlení, neboť km už neodpovídaly, dle GPS bude celková vzdálenost cca 130km, tedy gely také byly na horší časy. Naštěstí v obci Klínec byla poslední občerstvovací stanice s dršťkovou polévkou, ta mě postavila na nohy, stejně jako Milana česnečka. Přišlo to v pravou chvíli. V Klínci jsme měli v nohách 110km.

Cesta zvlněně dále vedla do Trnové, odkud už šel vidět vysílač na Cukráku, až srdíčko pookřálo. Jenže to by nebyl Olaf, cesta zahnula po neznatelné cestě kolem potoka až k Vltavě. Několikeré přeskakování potoka, větví stromů, no chudáci, co to jdou v noci, respekt před nima. A od Vltavy nádherné stoupání přímo zase na hřeben. Tady, omlouvám se Olafe, jsem tě začínal proklínat. Pak už ale následoval Cukrák, Zbraslav a zase na kopec Šance kolem letiště v  Komořanech, přes Chalupický vrch přes Modřanskou rokli (všeci varovali, že je to masakr, ale asi díky psychické přípravě byla ok, jenže člověk měl v  nohách 128km a fakt už jsme toho měli dost). Po výběhu, chůzi a plazení z Modřanské rokle jsme dále již na plno, plný psychických sil, běželi mezi paneláky až do cíle v základní škole Profesora Švejcara.

Do cíle jsme za oboustranného povzbuzování s Milanem (nikdy nebudu na této trase vytahovat čelovku, makáme) doběhli za světla v čase 18 hodin 18 minut na 16. a 17. místě. Naprosto spokojeni a kupodivu jsem měli sil na pokračování. Prostě adrenalin je parádní droga. Byl to překrásný závod a umístění bylo úžasné. Startovní pole bylo plné ultra běžeckých legend, o to to hřeje více a více. Dle počítače trasa byla dlouhá cca 130km a převýšení přes 4000m. Ale klimatické podmínky daly závodu zvuk extrémní akce. Při takové akci hlavně člověk pochopí, že je to strašné běžet sám. Já měl tu čest a běžel jsem s Milanem, který je neskutečný borec. A hlavně máme obdobné tempo a celou cestu jsme si zase, jak na Horské výzvě, dělali jen srandu. Moc díky Milane.

Co se týče oblečení na takovou akci. Nejde se obléct teple, do kopce se člověk propotí a pak mrzne, pozor na to. Důležité je mít hlavně věci na převlečení. Já jsem použil svrchní oblečení s windstoperem a spodní teplou bundu, kterou mi poskytla skvělá party z Duratecu. Spodní termo tričko od Craftu od kluků ze SANASPORTU, dík, úžasné tričko. No ale hlavně boty. Jo boty, to je alfa a omega běhu. Použil jsem zase boty od už mé velice oblíbené značky INOV-8 TRAIL ROC 255, které mi také poskytli kluci ze SANASPORT. Kluci zachránili mi nohy a díky vám máme takový výsledek. Běžely úžasně, jsou tvrdší, ale v mezích, podrážka drží na skále, sněhu, prostě na všem. Trail Rocy 255 mohu jen a jen doporučit. Vydrží vše. Do nich jsem použil ponožky INOV-8 a super. Hlavně díky sněhu se naplno osvědčily taky návleky INOV-8. Strašně moc děkuji klukům ze SANASPORTu za poskytnutou výbavu.

Další plán je teď odpočinek plícím a trénink na Lysohorskou 24hodinovku, další extrémní akci, a pak příprava na seriál Horské výzvy.

Lukáš

Prohlédněte si trasy noční i denní části závodu.

Fotografie