Krakonošova Stovka 2012

Po zaběhnutí závodu Silva Nortica Run 105km jsem dostal ještě lepší nápad jak potrápit tělo. Tak proč ne ještě větší převýšení, jsme přece extrémní běžci. Vzpomněl jsem si na útrapy a skvělý čas z minulého ročníku krásného závodu Krakonošova 100 v Krkonoších a tedy bylo rozhodnuto. Jedná se běh, který startuje ve Vrchlabí a běží se přes celé Krkonoše ( Žalý, Rovinka, Třídomí, Horní Mísečky, Dvoračky, Ručičky, Harrachov, Vosecká bouda, Špindlerova bouda, Peilgrzymi, Polana, Sněžka, Pomezní boudy, Malá a Velká Úpa, Pec pod Sněžkou, viz mapka) s cílem ve Vrchlabí. Délka závodu je cca 100 km s převýšením něco kolem 4000 m. Start závodu byl v pátek 16. 6. v 21:00 na náměstí ve Vrchlabí. Velice mě překvapila účast, dle pořadatelů bylo na startu přes 400 lidí, hlavně ale chodců. Teď musím dodat, že tento závod je kvalifikovaný jako pochod. Jenže pár bláznů si z toho vždy udělá běžecký závod. Bylo my docela úzko, ale jak jsem viděl kamarády, co běžely Silvu Norticu run, tak jsem se uklidnil a řekl jsem si, že nějaká síla snad v těle zůstala. Je to jen 14 dní mezi běhy, no uvidíme, snad to přežiji.

Start začal zase jako dostihy, už si zvykám, ale hned jak se proběhlo Vrchlabím a začalo se běžet na Žalý se už startovní pole velice rozdělilo a vyseparovalo. Do Harrachova jsem doběhl těsně po půlnoci a už v první dvacítce. Po vyběhnutí na Voseckou boudu začal krásný protivítr, který vydržel kromě seběhu do Polska, kde jsme byly v závětří, až na Sněžku, kde to však stálo za to. Na Lužické boudě nás na čele závodu už zbyla jen hrstka bláznu, jen tedy nevím, kde se hodně lidí ztratilo. Z Lužické boudy nastal velmi krásný, ale velice náročný úsek na Polské straně kolem skal Peilgrzymů a Polany. Následně se trasa otáčela zpět na Českou hranici a hlavně na Sněžku. Byl to první kopec v tomto závodě, který jsem si netroufal vyběhnout. Cítil jsem, že by síly v závěru velice chyběly a udělal jsem dobře. Následoval tvrdý seběh na Pomezní boudy a dále pak po asfaltce na Málou Úpu a přes sedlo do Velké Úpy. Z velké Úpy to už byl jen kousek do Pece, kde byla jako obvykle vynikající občerstvovací stanice s pivkem a chlebem s marmeládou. Děkuji za ni. Každý si řekne pivo a běh, ale ze zkušeností z podobných akcí je třetinka piva to nejlepší co je. Žaludek je zpravený a běží se mnohem lépe. Po vynikající a nutném občerstvení, měl jsem už toho tak akorát dost a hlavně začalo se oteplovat, jsem nastoupil do posledního problematického kopce směrem na chatu Mir a dále na Rejdiště, samozřejmě vyšel jsem ho. No člověk cítil, že sil už fakt není, ale vzpomínka, že pak je už následuje jen běh po hřebínku a seběh do Horního Lánova, mě dal hodně sil. Všechny tyhle závody jsou hlavně o hlavě, vydržet bolest a držet se. V Horním Lánově už člověk očekával cíl, který byl cca 6 km. Jenže chybama se člověk někdy učí, ale blbost udělá znova a znova. Nezkontroloval jsem si v Peci díky euforii, že je jen 15 km do cíle, stav vody v batohu a najednou nic nezbylo a žízeň jako trám. Nikde žádná možnost na dobrání vody, totální krizovka, vysušen, krásný očistec a velká časová ztráta díky volnějšímu tempu, mlátil jsem si do hlavy za věc, co by udělal jen amatér. Totálně vysušený jsem vyběhl snad na energii z vlasů a nehtů poslední muldu a uviděl kostel ve Vrchlabí, to byl ten správný impulz a příděl energie, který jsem potřeboval. Hned se běželo lépe a po proběhnutí mezi domky jsem uviděl cíl a pěkně se rozběhl. Cílovou pásku jsem protl na 9. místě v čase 13 hodin a 3 minuty, tedy o 51 minut lépe než minulý rok. Nádherný běh, jen chyba s vodou mě stála moc sil a moc času a umístění. Snad se poučím. Závod dokončilo 237 závodníku. Všeci co to dokončili, si zaslouží úctu. Velké vedro, na hřebenu vítr a velká vzdálenost. Během závodu si člověk říká, že už nikdy více tohle nepodstoupím, ale jak jsem doběhl, tak mi bylo jasné, že příští rok jsme tu znovu. Tedy příští rok zase v Krkonoších.

Pro závod jsem použil crossové boty Inove-8 Rocklite 295. Boty se naprosto osvědčily, žádný plyskýř, otlačeniny. Jen se projevil tvrdý styl boty a po cca 50 km začaly hodně bolet spodky nohou. Pro tento typ závodu je nutné volit boty s větším odpružením, ale znám ty boty a tedy očekával jsem to a byl připraven. V každé občerstvovací stanici stačí protažení a běží se dále. Co se týče přilnavosti k povrchu, vynikající. Skála, bláto, tráva, žádný problém. Velice děkuji za boty společnosti SANASPORT, která mi je doporučila a dodala, moc děkuji.

Letos se nějak daří, musím zaklepat do hlavy dubové, asi je to fakt hodně i díky tomu, že jsem změnil styl tréninku. Prokládám trénink závody na kole. Děkuji skvělým lidem z Duratecu za pomoc se změnou tréninku a tedy poskytnutím kola.

Lukáš

Fotografie