Olomoucký 1/2maraton 2011

Po loňské účasti na prvním ročníku tohoto závodu jsem ihned věděl, že si ani ten letošní nenechám ujít. Zároveň sice probíhala i Krakonošova Stovka, ale na tyto extrémy se letos pořád ještě necítím, takže volba byla jasná.

Do Olomouce jsem si odskočil z celovíkednové oslavy narozenin, takže forma nebyla úplně ideální. V klidu jsem zaparkoval kousek od Čechových sadů, jen pár metrů od trasy závodu a vyrazil se zaregistrovat.

Závod začal přesně v 19:00. První stovky metrů vedly úzkou uličkou, takže se spíše šlo než běželo. Pak se mi ale podařilo chytnou plánované tempo 4:30 na kilometr a celkový čas 1:35:00. První desetikilometrový okruh za 45:40 šel ještě v pohodě. Jediným problémem byla srážka s jiným závodníkem na 7. kilometru, kde snad v nejužším místě celého závodu byla neplánovaná občerstvovací stanice, která jej zúžila ještě více. A snaživí dobrovolníci podávající nápoje ji zablokovali téměř úplně. Z mého pohledu to byla však jediná kaňka celého závodu, jinak vše šlapalo jako hodinky.

V druhém kole už začalo přituhovat. Nohy šly pořád dobře, ale ochladilo se a začlo foukat. Místy protivítr brzdil tak nepříjemně, až jsem měl pocit, že běžím na místě. Nicméně tempo se mi dařilo držet až ke stoupání na 16. kilometru. Naprostá krize pak nastala o tři kilometry později. V místě s nejlepší diváckou kulisou mě chytla ochromující bolest břicha, která mě donutila na 2 vteřiny úplně zastavit. Pak se naštěstí vrátila na snesitelnou úroveň a mohl jsem se zase rozběhnout. Už jsem ale věděl, že plánovaných 1:35 to nebude.

Alespoň jsem začal více vnímat lidi kolem trati, byli fantastičtí a moc bych jim chtěl poděkovat. Na dvou kilometrech v Čechových sadech snad nebylo na plotech kolem trati jediné volné místo. Lidé povzbuzovali, křičeli, tleskali, až běžel mráz po zádech. V takové atmosféře se nedá ani pomyslet, že by člověk závod vzdal.

Na poslední kilometr se lehce rozpršelo, ale já jsem to skoro nevnímal a v oficiálním čase 1:36:52 proťal cílovou páskou.

Trochu mi náladu zkazila vlastní blbost - auto zaparkované vedle tratě. Nějak jsem si neuvědomil, že policie tu ulici uzavře a vyjet z ní půjde až několik desítek minut po oficiálním konci závodu. Zpátky na oslavu jsem tak dorazil oproti plánu o dvě hodiny později. Grilovaná krůta tam na mě ale počkala :) Zpátky z Krkonoš už tam byl i Honza a čekala nás poslední sportovní událost dne - pivní štafeta. A pak už jen pohoda a relax u ohně.

HANiS

Fotografie

Prohlédnout na Facebooku

Kopie této galerie je také na Facebooku, kde si ji můžete nejen prohlédnout, ale i okomentovat či označit své známé.