Jarním Šluknovem aneb prvních 108km bez Hanise

  • Datum konání: 22. - 23. dubna 2011
  • Složení týmu: Honza
  • Umístění: 1. místo, 108km s převýšením 3600m za 16:56
  • Oficiální stránky závodu

Sice nejoblíbenější a vrcholem sezóny jsou závody 5BV a minulý rok i Beskydská sedmička, chtěl jsem si vyzkoušet i závod za hranicemi Beskyd a poznat detailněji krásy jíných míst v česku. Dostal jsem pozvánku od Olafa zúčastnit se 108 km závodu v Šluknovském výběžku, neváhal jsem a vyrazil směr severní Čechy.

Celý pátek jsem pociťoval mirnou nervozitu, kterou mám před každým závodem, ale bylo to poprvé, kdy pojedu na takový závod bez Hanise. No nic kousl jsem a řekl, že budu muset podat 2x větší výkon.

Samozřejmě že České Dráhy nezklamaly a já vyrazil do Děčína s 50 minutovým zpožděním. Naštestí jsem dorazil tak akorát, abych se stihl převlíknout u pokladen na vlakovém nádraží v Děčíně (paní ze mě ještě asi pořád nemůže), dát si plechovku Red Bullu a přpravit se na start.

Olaf zavelel a mně nezbylo nic jiného, než si nechat zapsat 1. Kontrolu a vyrazit podél Labe k dalšímu záchytnému bodu. Světla bylo pořád dost a na pastýřské stěně kousek za Děčínem už čekala další kontrola. Nerozhlížel jsem se a pádil dále tentokrát na Děčínský Sněžník. Pomalu se začalo stmívat a já rozsvítil čelovku a vytáhnul teleskopy. Konečně se přede mnou objevil pěkný kopec, kde na jeho vršku se svítila Olafova čelovka.

Přeběhl jsem hranice a už mě čekala dlouhá noční trasa u našich severních sousedů. Během ní jsem utvrdil v to, že pořád máme nejlepší značení turistických tras. Po 50 kilometrech a noční prohlídce městečka Bad Schandau se objevily první potíže s orientací u skalní vyhlídky Schrammsteine, naštestí jsem ztratil cca 20 minut a pokračoval na kontrolu ve Schmilce.

Tady už čekal Olaf s Egonen, lehce jsem se občerstvil doplnil vodu a zjistil svůj náskok na druhého Honzu Pristacha, který činil 1,5 hodiny. To už jsem si říkal, že to nesmím pustit a doválčit až do konce, i když mě teprve čekala ta náročná ale nádherná část Saským a Českým Švýcarskem. Těžké kopce někdy opravdu se smrtelným převýšením a nepříjemnými schody. Nadmořská výška kopců nebyla moc velká, proto celkové převýšení 3600 metrů bylo o to náročnější, že bylo téměř všechno zahrnuto až ve druhé polovině závodu.

Menší zástavka u pěkně naštvaných jelenů mě celkem rozhodila a začal jsem už pociťovat menší únavu spojenou hlavně se svítaním. Brzkého rána jsem překročil německo-české hranice a směřoval jsem ke campu v Mezní Louce. Pak mě čekala nádherná Malá Pravčická brána a zřícenina Šaunštejn, obě opravdu překrásné pamětihodnosti s opravdu obtížnou dostupností. Olafa s Egonem jsem naposledy viděl na poslední občerstvovačce ráno u chaty Na Tokáni.

Pokračoval jsem dále a vrátil jsem se opět k tomu samému místu přechodu česko-německých hranic jako ráno a vyrazil dále do poslední němcké trase závodu. Po pár kilometrech jsem potkal trošku zmatené závodníky, kterým jsem vysvětlil, že nejspíše vynechali ten 30 kilometrový okruh v Českém Švýcarsku.

Po shlédnutí krásného říčního přístavu v Obere Schlause jsem v Zadních Jetřichovicích přešel zpátky do česka a nastala finální část závodu. Nesmírně težkých 15 km, kde se projevila největší krize a sotva jsem šoupal nohama a když se k tomu přidalo slunečné počasí, zážíval jsem opravdový očistec. Naštestí V brtníkách mě čekala snad nejhorší kontrola celého závodu, kde jsem musel odolat pokušení dát si vychlazené pití v místní hospůdce, kde jsem si musel pro podpis (to určitě Olaf vymyslel schválně). Pak už jen Prameny Mandavy a přes pár lesíků mě čekal Valdek, kde už stačilo doběhnout k místnímu campu, kde už čekal Olaf s Egonem a celým týmem. Celkový čas 16 hodin a 56 minut.

Plný dojmů a silných zážitků se s Honzou Pristachem, který doběhl druhý, vracíme do Prahy a já ještě večer domů. Musím říct, že to byla krásná trasa a vyšlo nádherné počasí a hlavně vyzdvihnout celý organizační tým, za skvěle zvládnutou a připravenou akci a už se nemůžu dočkat na příští ročník.

Honza

Fotografie